EXPONÁT MĚSÍCE DUBNA 2025 – NÁPOJOVÁ SOUPRAVA ZE ŽELEZNÉ RUDY | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
EXPONÁT MĚSÍCE DUBNA 2025 – NÁPOJOVÁ SOUPRAVA ZE ŽELEZNÉ RUDY
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Exponát měsíce dubna 2025 – Nápojová souprava ze Železné Rudy

V aktuální výstavě Šumavské sklo ve víru válečných časů je v jedné vitríně poněkud nenápadná, ale rozhodně významná broušená nápojová souprava, která dokumentuje produkci jedné dnes poněkud pozapomenuté šumavské brusírny skla.

       

Zhruba kolem poloviny dvacátých let 20. století založil brusič skla z Klášterského Mlýna Friedrich, Fritz či Bedřich Eichinger (1886 - po 1951) v Železné Rudě vlastní malou brusírnu skla. Jako pokračovatel několika generací brusičů byl nepochybně velmi šikovný. Jistě něco pochytil od svého děla Laurenze Eichingera, který byl špičkovým brusičským mistrem v Klášterském Mlýně, i od otce Johanna, který pracoval rovněž u firmy Joh. Lötze vdova v Klášterském Mlýně. Jeho dílna v Železné Rudě se postupně rozrůstala a zdá se, že v celkem dobré kondici přežila i první léta velké hospodářské krize. V roce 1933 měla již několik zaměstnanců (počet není přesně znám) a byla označována jako Kristall-, Blei- und Überfanglasschleiferei (Brusírna křišťálového, olovnatého a vrstveného skla).  Ve třicátých letech byla produkce brusírny již poměrně široká a Eichinger disponoval „velkým skladem nejlepších luxusních a užitkových výrobků“.

Jak ukazuje korespondence s firmou Joh. Lötze vdova ohledně dodávek skleněných polotovarů, odebíral Eichinger z Klášterského Mlýna polotovary podle standardních vzorů firmy i podle vlastních požadavků. Byly zde ale i spory. Například v únoru 1934 urgovala sklárna vrácení beden a obalového materiálu, který nezaslal zpět, a požadovala jejich zaplacení. Ale to byly jen drobné šrámy na dlouholeté spolupráci.  Sklárna v Klášterském Mlýně nebyla jediným dodavatelem skleněného polotovaru pro Eichingerovu brusírnu, ta prokazatelně odebírala surové sklo i od firmy Meyra synovec  ze sklárny v Adolfově u Vimperka a také od firmy Bratři Jílkové z Kamenického Šenova. Jistě zde byli i další dodavatelé.

Poněkud matoucí jsou informace o sídle firmy Fritze Eichingera. Nejpozději od roku 1932 střídavě jako sídlo firmy českou Železnou Rudu i Bavorskou Železnou Rudu. Zdá se, že měl dílny na obou stranách hranice, ale situace je zatím nejasná. Firma ale rozhodně dále prosperovala. Například v roce 1941 modernizoval Eichinger v provozu v Železné Rudě provoz instalací vlastní elektrárny poháněné turbinou, kterou mu dodala Schifauerova strojírna v Klatovech.

V roce 1945 byla (asi část firmy) v české Železné Rudě zestátněna a Fritz Eichinger poté odešel do Pasova, kde spolu se svým zetěm založil brusírnu skla pod firmou Eichinger & Stauber. Brusírna v Železné Rudě č.p. 250 existovala pod národní správou ještě do roku 1948. Eichingerovi potomci v Bavorsku ve sklářském oboru pokračují. Známý je například jeho vnuk, sklářský výtvarník Horst Stauber, který se v duchu rodinné tradice nejprve vyučil brusičem skla.

Ve výstavě reprezentuje produkci Eichingerovy železnorudské brusírny několik exponátů. Pozoruhodný je velký nápojový soubor, jehož části se dochovaly ve větším počtu. Z prostorových důvodů je ale ve výstavě jen jeho reprezentativní část. Jde o čiré bezbarvé sklo vyrobené pravděpodobně v Klášterském Mlýně, na kterém je velmi jednoduchý dekor skládající se z vertikálních klínových řezů uspořádaných do špiček doplněných řadami hladkých čoček. Je to rafinovaně elegantní design vhodný pro mnoho použití. Na některých z těchto skel se dochovaly i původní nálepky firmy Fritze Eichingera, takže o jejich původu není třeba spekulovat. Stačí se přijít podívat.

 

 

 

Text a foto: Jitka Lněničková, kurátorka PASKu

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ