V aktuální výstavě Šumavské sklo ve víru válečných časů je v jedné vitríně poněkud nenápadná, ale rozhodně významná broušená nápojová souprava, která dokumentuje produkci jedné dnes poněkud pozapomenuté šumavské brusírny skla.
Zhruba kolem poloviny dvacátých let 20. století založil brusič skla z Klášterského Mlýna Friedrich, Fritz či Bedřich Eichinger (1886 - po 1951) v Železné Rudě vlastní malou brusírnu skla. Jako pokračovatel několika generací brusičů byl nepochybně velmi šikovný. Jistě něco pochytil od svého děla Laurenze Eichingera, který byl špičkovým brusičským mistrem v Klášterském Mlýně, i od otce Johanna, který pracoval rovněž u firmy Joh. Lötze vdova v Klášterském Mlýně. Jeho dílna v Železné Rudě se postupně rozrůstala a zdá se, že v celkem dobré kondici přežila i první léta velké hospodářské krize. V roce 1933 měla již několik zaměstnanců (počet není přesně znám) a byla označována jako Kristall-, Blei- und Überfanglasschleiferei (Brusírna křišťálového, olovnatého a vrstveného skla). Ve třicátých letech byla produkce brusírny již poměrně široká a Eichinger disponoval „velkým skladem nejlepších luxusních a užitkových výrobků“.
Jak ukazuje korespondence s firmou Joh. Lötze vdova ohledně dodávek skleněných polotovarů, odebíral Eichinger z Klášterského Mlýna polotovary podle standardních vzorů firmy i podle vlastních požadavků. Byly zde ale i spory. Například v únoru 1934 urgovala sklárna vrácení beden a obalového materiálu, který nezaslal zpět, a požadovala jejich zaplacení. Ale to byly jen drobné šrámy na dlouholeté spolupráci. Sklárna v Klášterském Mlýně nebyla jediným dodavatelem skleněného polotovaru pro Eichingerovu brusírnu, ta prokazatelně odebírala surové sklo i od firmy Meyra synovec ze sklárny v Adolfově u Vimperka a také od firmy Bratři Jílkové z Kamenického Šenova. Jistě zde byli i další dodavatelé.
Poněkud matoucí jsou informace o sídle firmy Fritze Eichingera. Nejpozději od roku 1932 střídavě jako sídlo firmy českou Železnou Rudu i Bavorskou Železnou Rudu. Zdá se, že měl dílny na obou stranách hranice, ale situace je zatím nejasná. Firma ale rozhodně dále prosperovala. Například v roce 1941 modernizoval Eichinger v provozu v Železné Rudě provoz instalací vlastní elektrárny poháněné turbinou, kterou mu dodala Schifauerova strojírna v Klatovech.
V roce 1945 byla (asi část firmy) v české Železné Rudě zestátněna a Fritz Eichinger poté odešel do Pasova, kde spolu se svým zetěm založil brusírnu skla pod firmou Eichinger & Stauber. Brusírna v Železné Rudě č.p. 250 existovala pod národní správou ještě do roku 1948. Eichingerovi potomci v Bavorsku ve sklářském oboru pokračují. Známý je například jeho vnuk, sklářský výtvarník Horst Stauber, který se v duchu rodinné tradice nejprve vyučil brusičem skla.
Ve výstavě reprezentuje produkci Eichingerovy železnorudské brusírny několik exponátů. Pozoruhodný je velký nápojový soubor, jehož části se dochovaly ve větším počtu. Z prostorových důvodů je ale ve výstavě jen jeho reprezentativní část. Jde o čiré bezbarvé sklo vyrobené pravděpodobně v Klášterském Mlýně, na kterém je velmi jednoduchý dekor skládající se z vertikálních klínových řezů uspořádaných do špiček doplněných řadami hladkých čoček. Je to rafinovaně elegantní design vhodný pro mnoho použití. Na některých z těchto skel se dochovaly i původní nálepky firmy Fritze Eichingera, takže o jejich původu není třeba spekulovat. Stačí se přijít podívat.
Text a foto: Jitka Lněničková, kurátorka PASKu